Jak vznikla karafa ViaHuman
K vodě jsem se nedostal náhodou. Zdravotní obtíže a potřeba změnit zažité vzorce myšlení mě neomylně přivedly právě k ní. Začal jsem si s vodou hrát, zkoumat její vlastnosti a postupně objevovat její potenciál. Fascinovala mě možnost vodu ovlivňovat a harmonizovat.
Harmonizovaná voda je jemnější, chutnější a snadněji se pije. Po několika měsících pravidelného doplňování harmonických informací jsem začal pozorovat změny nejprve na fyzické úrovni – úbytkem hmotnosti – a postupně i na úrovni psychické. Mizely některé zlozvyky a měnil se i můj celkový přístup k životu.
Začal jsem hledat způsob, jak vodu ovlivnit tak, aby její potenciál prospívat byl co největší a aby běžná voda z kohoutku získala vitalitu pramenité vody. Prvním krokem byl Harmonizér, který se umisťuje na kohoutek. Časem jsem však cítil potřebu jít ještě dál a vytvořit prostor, ve kterém se spojí více vlivů působících na vodu a kde může voda po určitou dobu spočinout. Tak vznikla myšlenka karafy ViaHuman.
Při jejím návrhu pro mě nebyl rozhodující vzhled. Hledal jsem tvar, který bude dávat smysl i z pohledu přírody. Nad prázdným návrhářským archem jsem si uvědomil, že je důležité vycházet z principu zlatého řezu a Fibonacciho posloupnosti – uspořádání, které se přirozeně opakuje v rostlinách, ulitách i mnoha dalších projevech života kolem nás. Předat vodě informaci, se kterou pracuje sama příroda, se stalo základem celé filozofie karafy. Její elegantní a harmonický vzhled tak odráží to, co se skrývá uvnitř.
Karafa BASIC je navíc vybavena speciální dutinou ve spodní části, nazývanou holbon. Do ní lze vložit minerály, polodrahokamy nebo jejich kombinace podle osobních preferencí. Nejčastěji se používá křišťál, ale lze používat jiné křemeny jako ametyst, citrín, růženín. Kameny lze podle potřeby čistit, ošetřovat a obměňovat, díky čemuž se karafa stává velmi osobní záležitostí a může se přirozeně vyvíjet spolu se svým majitelem.
Velký důraz klademe také na materiál a zpracování. Karafy vznikají z kvalitního skla a nově je doplňuje odolnější skleněná zátka ve tvaru kapky vody z českého křišťálu. Je navržena pro každodenní používání a zároveň chrání vodu před vnějšími nečistotami.
Moje zkušenost za posledních čtrnáct let je jednoduchá: harmonizovaná voda tělu prospívá. Lidský organismus má svou vlastní inteligenci a dokáže rozpoznat, co je pro něj přínosné – stačí mu naslouchat. Když lidé začnou věnovat vodě větší pozornost, často také více pijí, lépe vnímají své tělo a uvědomují si způsob, jakým o něj pečují. Právě v tom vidím jeden z největších přínosů karafy ViaHuman.
Richard Synčák
Krátce o paměti vody
Voda má schopnost měnit strukturní uspořádání svých molekul – zvaných klastry, a do těchto uspořádání ukládat informace. Přeloženo do běžného jazyka může voda načítat, vnímat,absorbovat vjemy z okolí. Prostě dokáže kopírovat a pamatovat si.
Paměť vody, názorně popsal svou prací japonský vizionář Masaru Emoto. U ledových krystalů Masaru Emota je vidět obrovský rozdíl u vody z řádu v porovnání s vodou z přírodních zdrojů.
Změny, které voda prodělá, než se dostane k naší vodovodní baterii jsou zarážející, přestože je vlastně také původně čerpána z přírodního zdroje. Působení přírody jistě nelze nikdy zcela nahradit. Harmonizací rozumíme procesy, které mají za cíl přiblížit energetickou hodnotu a strukturu vody z řádu na úroveň přírodní pramenité vody.
Vodě, která proudí z vodovodu je potřeba dát pozitivní vjem-informaci, kterou si do sebe vtáhne. Smyslem naší karafy je vodu oživit a obnovit její energii ji tak, aby byla dobře přijímána buňkami živých organismů.
Tvar karafy ViaHuman je navržený tak, aby velikost a vzájemné poměry jednotlivých stupňovitých částí karafy odpovídaly přírodní zákonitosti známé jako Zlatý řez.
Informační a energetická kvalita běžné kohoutkové vody se během několika minut v karafě zregeneruje a harmonizuje. Voda vyniká jemnější chutí, je označovaná jako nasládlá a velmi dobře se pije.
Používání karafy se projevilo pozitivně na stavu aury. Testování proběhlo ve spolupráci s Oázou Halenkovice a výsledek najdete zde.
