Tvar spirály se v přírodě nalézá velmi často a v rozličných variacích. Všechen růst se totiž odehrává ve spirále. Směr rozvíjení listu kapradiny či růstu fazole ze země, tvar ulit šneků, rohy antilop, seřazení okvětních lístků, šišek jehličnanů nebo mřížka plodu ananasu, to všechno jsou příklady spirál kolem nás. Také střídáním oblastí nízkého a vysokého tlaku v atmosféře mohou vznikat velké vířivé struktury. V největším měřítku se tento princip projevuje u spirálních mlhovin a galaxií ve vesmíru. Spirálová struktura se nalézá i v mikrosvětě, je obsažena v každé buňce ve formě DNA jako nosný prvek dědičné informace.
Voda je jako žena, je to čistý jin. Je vitální a silná. Je jí vlastní spirálovitý, klikatící se a vířivý pohyb. Když je v pohybu, má schopnost dávat život a udržovat ho. Dokáže se sama čistit. Horský potok se umí zbavit rozpuštěných částic z tlejícího těla ovce na úseku o délce 140 metrů. Naopak voda bez pohybu stagnuje a přitahuje energii zkázy a nemocí.
Tyto principy platí pro jakoukoli vodu v přírodě, i pro tu, která je obsažena v živých organismech, člověka nevyjímaje. Tělesná i mentální aktivita jsou důležitými faktory k udržování kvality naší vnitřní vody.
Spirály jsou stejně jako oscilátor, silný magnet, chemikálie nebo síla zdrojem frekvence s určitou vibrací. Jsou to skutečně silné tvarové zářiče energie. Velmi senzitivní shluky molekul vody na tyto frekvenčně-vibrační impulzy reagují – přeskupují se podle charakteru vibrace (informace), které je voda vystavena. Vliv těchto vibrací na strukturu vody jedinečně zachytil japonský vědec Masaru Emoto ve svých fotografiích krystalů zmrzlé vody.
Přirozeným pohybem v přírodě se zabýval i rakouský přírodovědec a myslitel Viktor Schauberger. „Formou pohybu, která tvoří, rozvíjí, zušlechťuje a buduje, je spirálový pohyb z vnějšku dovnitř, tedy pohyb dostředivý. V přírodě jej nalezneme tam, kde pracují budující síly: ve spirálních mlhovinách ve vesmíru, v pohybu našeho planetárního systému, v přirozeném pohybu vody, krve a míz,“ napsal.
Rozkladná, uvolňující forma pohybu je naproti tomu odstředivá. Nutí pohybující se části k přemístění ze středu směrem k okraji. Jde o „přímý“ pohyb. Prvek systému se uvolní, rozplyne a rozloží. Příroda používá tento pohyb k rozkladu opotřebovaných celků, aby pak jednotlivé prvky pomocí dostředivého pohybu znovu poskládala do nových forem. V přírodě se oba typy pohybu neustále střídají, budující princip však musí převažovat, aby mohl probíhat vývoj.
Podle testování světoznámého německého biofyzika dr. Wolfganga Ludwiga se do struktury běžné vody, podobně jako je tomu u homeopatie, otiskuje vibrační vzorec chemických toxinů a pitím se přenáší do lidského těla. „Voda má paměť jako slon,“ prohlásil na základě svých výzkumů.
Cíleným spirálovitým pohybem lze tyto pro člověka negativní informace obsažené v paměti vody neutralizovat a nahradit je vibračním vzorcem, který je v souladu se samočisticím přírodním pohybem vody.
Mícháním lžičkou v šálku čaje nebo kávy si vlastně podvědomě rozhýbáváme nápoj do pravotočivé dostředivé zušlechťující spirály.
Šamani v Peru využívají desetitisíce let starých spirál z kamenů na planině Nazca, ve kterých chodí proti směru hodinových ručiček, aby se očistili a zbavili všech škodlivin v energetickém těle. Odcházejí z nich zase v obráceném směru, aby načerpali novou sílu.
Vedle jiných hledisek jsme se při sestavování spirálového labyrintu v harmonizéru ViaHuman řídili také těmito principy a vytvořili jsme tak jeden z vysoce účinných způsobů revitalizace vody. Dalším z nich je použití tvaru tzv. Fibonacciho spirály, připomínající ulitu.