Colorterapie neboli chromoterapie se zabývá vlivem barev a světla na člověka.
Nejedná se o novodobou léčebnou techniku dnešních alternativních léčitelů. Vztahy mezi lidským tělem,psychikou a barvami se už v historii zabývalo mnoho vědců, psychologů i lékařů a byla vypracována řada klinicky podložených studií.
Mnozí průkopníci barevné léčby se drželi toho, že tělo, mysl a duch je jeden celek. Je-li duše zdravá, je i tělo zdravé. Onemocní-li duše, onemocní i tělo. Léčením barvami se zabývali už ve starém Egyptě. V Egyptských chrámech se vztyčovaly zvláštní diagnostické místnosti, do kterých svítilo bílé sluneční světlo a lámalo se na jednotlivé barvy spektra. Nemocní pacienti byli umístěni do těchto zvláštních léčebných místností a byli zaplavováni vhodnými barvami, které byly přiřazovány jejich nemocem.
Používala se také metoda nepřímého léčení – při kterém byla pacientům podávána barevně upravená voda, různé barevné masti a oleje, barevné oblečení, pomocí šátků jim byly převazovány rány. Pacienty se střevními potížemi natírali třeba žlutým jílem apod. Těmito způsoby dodávali energii, povzbuzovali, zmírňovali nemoci, pomáhali zklidnit bolesti apod. Léčebného účinku barev nebylo využíváno ale jenom v lékařství samotném, nýbrž i v kosmetice.
Když se podíváme na propojení s barvami v dnešní době, tak se ve zdravotnictví stále používá zelená barva (uklidňuje, zotavuje, regeneruje), ve školách jsou vymalovány třídy určitými barvami, aby podnítili děti být více ve střehu, výrobci volí barvy obalů,aby podvědomě podporovaly nákup, barvy stěn mají vliv na pracovní schopnosti a morálku,reklama a design se řídí pravidly colorterapie a existuje nespočet dalších příkladů využití colorterapie v praxi.
Mezi nejvýznamnější objevitele patřil lékař, věděc a profesor Niels Finsen (1860 – 1904), který získal v roce 1903 Nobelovu cenu za medicínu a fyziologii v oblasti fototerapie za léčbu chronické tuberkulózní kožní onemocnění pomocí světla a barev. V té době si lékařská věda začala uvědomovat, že různé barvy a světla pomáhají léčit kožní nemoci, popáleniny, různá zranění, regulovat krevní tlak, a také ulevují od bolesti. Kromě toho Niels Finsen prokázal, že barevné chvění, která procházejí lidským tělem v něm, vyvolávají výrazné reakce. Řada pokusů prokázala, jak je to u vnímání barev u slepců. Niels Finsen se tím rovněž zabýval a přišel s tím, že když člověk vstoupí do červeně vymalované místnosti, jeho teplota a tlak se zvýší. Když vejde do pokoje modrého, klesnou.
Američan Edwin D. Babbit (1828 -1905) byl dalším průkopníkem chromoterapie. Napsal knihu Podstata světla a barev (o léčení barvami) a ucelil tak teorii léčení s barvou. Použil červené světlo jako povzbuzující prostředek, zejména na krev a v menší míře na nervy, žluté a oranžové světlo jako nervové stimulanty a modré a fialové jako uklidňující na všechny systémy včetně protizánětlivého účinku. Dále předepisoval červenou při ochrnutí, při fyzickém vyčerpání a chronickém revmatismu, žlutou jako projímadlo a také lék při bronchiálních potížích, modrou na zánětlivé procesy, ischias, bolest hlavy, podrážděnost, úžeh apod. Babitt také vyvinul několik zařízení. Jedno z nich je třeba chromalumu, což je komora, ve které lidé seděli a nechali na sebe působit světlo pronikající místnosti skrz barevné sklo. Také vyvinul metodu solarizaci, což jsou elixíry vody ozařované slunečním světlem přes barevný filtr. Jeho práce barevným léčením se ukázala jako komplexní, jak pro fyziologický tak i psychologický přístup.
Angličan Sir Wiliam Herschel (1738 -1822), objevil, že různé vlnové délky vytvářejí různé teploty. Červená je tedy se svými nejdelšími vlnami nejteplejší barvou. A dále zkoumal, co se stane, když člověk nechá barvu působit na své tělo. Jsou tak přinášeny určité frekvence, které lidské tělo pohlcuje a ty pak mohou vyvolat odpovídající reakce. Každá buňka v lidském těle může reagovat na barevné vlnění. Takto jsou uvolňovány informace, které jsou schopny dodat sílu nebo poskytnout klid.
Dr. Jacob Liberman, je významným americkým optometristou, který se dlouhodobě zabývá léčbou zraku pomocí světla a barev. Je považován za průkopníka terapeutického využití světla a barvami umění integrace mysli a těla. Při svém bádání zjistil, že působení světla není přínosem jen pro zrak, ale pro celý organismus. Tedy využití světla při ošetřování nejrůznějších druhů rakoviny, deprese, stresu, sexuálních dysfunkcí, poruch imunitního systému apod. Jacob Liberman kombinuje znalosti o fototerapii, s mnoha lety osobních zkušeností s pacienty s jednoznačnými výsledky. Světlo a tedy i barvy jsou ve vztahu k celkovému zdraví jedním z nejdůležitějších faktorů. Své bádání shrnul v knize Světlo – lék budoucnosti.
Využíváním colorterapie v denním životě můžete zlepšit a podpořit své zdraví, ať už po fyzické nebo psychické stránce. Colorterapie může sloužit k prevenci, a také při snaze o změnu současného hektického životního stylu, který zvyšuje počty pacientů s depresí nebo syndromem vyhoření.
Část informací bylo převzato s laskavým svolením paní Petry Mičulkové, která se colorterapií řadu let zabývá. Další informace o chromoterapii a jejích účincích najdete na www.barevnestranky.cz